část I
Brutalismus je poměrně kontroverzní architektonický styl, jehož kostrbaté tvary a surový beton odborníci i laická veřejnost často považují za nevzhledné. V mnoha případech však byly brutalistické stavby navrženy jako ucelená umělecká díla s osobitou atmosférou a nezapomenutelnými interiéry. Dnes pomalu zanikají nebo jsou ničeny necitlivými rekonstrukčními postupy, jež je zbavují jejich kouzla.
V Praze byla zbourána budova Transgasu i luxusní hotel Praha. V Karlových Varech byl prohrán boj o rekonstrukci interiéru hotelu Thermal, který navrhli Věra a Vladimír Machoninovi. Brzy se dočká rekonstrukce i Nová scéna Národního divadla v Praze, kde je odbornou veřejností sledován už samotný proces návrhu.
Interiér foyer Nové scény Národního divadla s lustrem Pavla Hlavy a Jaroslava Štursy a novými křesly T2407, foto Dita Havránková
S rekonstrukcí Nové scény úzce souvisí náš projekt, na kterém pracujeme poslední dva roky. Novou scénu původně navrhl renomovaný architekt Karel Prager v roce 1983 a jako součást mobiliáře si vybral křeslo s označením T2407 od designéra Viliama Chleba. Pro Novou scénu vyrobili společně 250 kusů a dnes jich v reprezentačních prostorách zůstalo jen několik, většinou v dosti špatném stavu. Jako náš malý příspěvek k zachování ikonického architektonického stylu tak nyní po dlouhých přípravách vydáváme reedici křesel T2407, navržených Viliamem Chlebem pro Novou scénu Národního divadla.
Transgas, zdemolován v roce 2020, foto Filip Šlapal, Praha brutálně krásná
Počátky brutalismu
Příběh začíná po druhé světové válce, kdy brutalistické hnutí vzniklo v Anglii a Francii z modernistických prací architektů, jako byl Le Corbusier a další.
Zatímco Československo a další části východního bloku se zaměřovaly na styl socialistického realismu, západní architekti začali experimentovat s různými povrchy a materiály. V architektonických ateliérech vznikaly první návrhy robustních budov, v nichž hrál dominantní roli železobeton a jiné surové materiály. Termín brutalismus pochází z francouzského výrazu béton brut, což znamená surový beton.
V brutalistickém stylu jsou stavební materiály záměrně ponechány v holém nebo nedokončeném stavu, což stavbám obvykle dodává šedou či monochromatickou barevnou paletu. Stavby jsou kvádrové nebo mají hranaté geometrické tvary bez ozdob. Surový beton je často kombinován se skleněnými prvky nebo fasádami, což má za následek výrazně moderní vzhled, který může ve starších evropských městech působit nepatřičně.
Brutalismus začal upadat v nemilost v 70. letech 20. století, kdy byl kritizován pro příliš surový vzhled, architektonickou strohost a ignoraci historické hodnoty okolní zástavby. Právě poslední argument se dnes nejčastěji používá jako důvod ke zbourání brutalistických staveb. Tak tomu bylo i v případě demolice budovy Transgasu na pražských Vinohradech. K té došlo až po dlouhém přezkoumávání rozhodnutí úředníků, což jen potvrzuje kontroverzní povahu brutalistní architektury. Jediné, co může tyto stavby v České republice zachránit před demolicí, je jejich prohlášení za národní památky.
Brutalismus v České republice
Obchodní dům Kotva v Praze, navržený Věrou Machoninovou a jejím manželem Vladimírem, postaveno v letech 1970-1975
Během padesátých let se brutalistické hnutí rozšířilo po celém západním světě. Stavby v tomto strohém stylu se stavěly i v Latinské Americe a Asii, ale do Československa se styl dostal až později. Napomohlo tomu uvolnění politické situace v 60. letech, které mírně nadzvedlo železnou oponu. Věra Machoninová, jedna z nejlepších českých architektek té doby, vzpomíná, že českoslovenští architekti tehdy velmi dobře vnímali, co se děje na Západě. Ideologicky zatížený styl socialistického realismu byl konečně pryč a architekti mohli svobodně tvořit a dohánět zbytek Evropy.
V České republice je dnes ve stylu brutalismu k vidění řada staveb. Jen v Praze je to například terminál Hlavního nádraží, Nová scéna Národního divadla, obchodní dům Kotva nebo hotel InterContinental. Ukázkové příklady však najdeme i v dalších městech, včetně oblíbeného obchodního domu Prior v Olomouci a rozsáhlého komplexu hotelu Thermal v Karlových Varech. Mezi typické české představitele tohoto moderního stylu patří architekti Karel Bubeníček, Věra Machoninová a Karel Prager.
Nová scéna Národního divadla, foto Jiří Hilmera
Brutalistické stavby v Praze
Terminál Hlavního nádraží v Praze navrhli jedni z nejlepších architektů své doby. Skleněné věže na střeše vytvořili Jan Bočan a Stanislav Libenský. Žulový obklad odbavovací haly navrhla Alena Šrámková. Keramické obklady stěn (dnes dochované pouze v prostoru stanoviště taxíků pod hlavní dopravní tepnou) vytvořila Helena Samohelová. A původní orientační systém, který se bohužel nedochoval, navrhl Jiří Rathouský.
Další významné příklady brutalistní architektury najdete jen kousek odsud. Budova Transgasu se až do své demolice v roce 2020 tyčila nad Václavským náměstím. Pár desítek metrů od jejího bývalého místa stojí budova Federálního shromáždění, kterou navrhl Karel Prager a která dnes slouží Národnímu muzeu. Byl to také Prager, kdo v roce 1980 vyhrál soutěž na dokončení projektu tehdy částečně rozestavěné Nové scény Národního divadla.
Příspěvek Viliama Chleba k Nové scéně
Na vybavení interiéru nebylo mnoho času, a tak Prager hledal oblíbené a kvalitní výrobky, které byly na trhu. Křeslo T2407 Chlebo se v té době vyrábělo sériově a bylo vystavováno na řadě výstav a veletrhů, kde svému designérovi vyneslo významná ocenění.
Křeslo zaujalo Pragera svým vzdušným rámem a elegantním designem. Původní plátěné čalounění se architektovi pro tak prestižní projekt nezdálo dostatečně reprezentativní, a tak spolu s Chlebem upravili design na čalounění kožené. Tato speciální verze byla vyrobena výhradně pro Novou scénu.
Interiér budovy Nové scény Národního divadla, zdroj Architektonické studio GAMA s.r.o.
Na rande s Karlem Pragerem
Chlebo se s Pragerem sešel v jeho architektonickém ateliéru, aby vymysleli, jak křesla zakomponovat do interiéru nové brutalistní budovy. Stavba měla mít netradiční exteriér i interiér a Prager požadoval kvalitní nábytek, který by působivý prostor dotvořil. Byl pověstný tím, že když se pro něco rozhodl, nic mu nestálo v cestě, a spolupráce s Chlebem nebyla výjimkou. Výroba kovového rámu křesla zůstala nezměněna, ale tvorbu koženého čalounění převzala dílna ve Slaném. Pro Novou scénu Národního divadla bylo objednáno celkem 250 křesel a několik z nich v budově nalezneme dodnes.
Křeslo T2407 vytvořené pro Novou scénu
Nové křeslo pro Novou scénu Národního divadla, foto Damián Skořepa
Viliam Chlebo - život a tvorba
Viliam Chlebo, zdroj Slovenské múzeum dizajnu
Viliam Chlebo je slovenský architekt a designér nábytku. Vystudoval stavebnictví a design nábytku na Střední průmyslové škole dřevařské ve Spišské Nové Vsi. Studium ukončil v roce 1974, poté byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu dřevařského a nábytkářského průmyslu v Bratislavě.
Chlebo je známý především svými funkcionalistickými návrhy sedacího nábytku. Vytvářel nábytek pro sériovou výrobu, u kterého věnoval velkou pozornost funkci, materiálu, technologii a ergonomii. Jeho křesla řady T2403 a T2407 získala nejvyšší ocenění za design, včetně Zlaté medaile za design na výstavě spotřebního zboží v Brně v roce 1980 a ocenění Vynikající výrobek roku na veletrhu v Praze v roce 1980. Křesla byla použita v mnoha administrativních budovách po celém Československu. Před rozsáhlou rekonstrukcí vily Tugendhat od architekta Ludwiga Miese van der Roha v roce 2012 byla křesla T2403 součástí interiéru.
V devadesátých letech si Chlebo otevřel vlastní ateliér, kde dodnes navrhuje plány, interiéry a vybavení domů a bytů.
Vila Tugendhat v Brně s křesly T2407
Nová křesla od Nanovo
Interiér foyer Nové scény s původními a novými křesly Foto: Dita Havránková
Z úcty k brutalistické architektuře a designu jsme se rozhodli obnovit křesla T2407 Viliama Chleba z Nové scény Národního divadla, jednoho z nejzajímavějších brutalistických interiérů v zemi. Kostra křesla je vyrobena z chromovaných trubek a sedák a opěrák z italské kůže jsou vyrobeny na zakázku v čalounické dílně, se kterou dlouhodobě spolupracujeme v České republice. Na této reedici návrhu jsme spolupracovali přímo s Viliamem Chlebem a při výrobě křesel jsme se snažili zajistit nejvyšší kvalitu řemeslného zpracování, aby sloužily jako důstojný odkaz jeho díla.
Budoucnost brutalismu
I díky Nové scéně Národního divadla zažívá v posledních letech brutalismus nebývalý nárůst popularity a příklady brutalistické architektury se stále častěji objevují na seznamu kulturních památek. O zápis na seznam chráněných nemovitostí se nyní uchází řada brutalistických staveb z 60. a 70. let 20. století včetně hotelů, nákupních center a dokonce i bývalého sídla komunistické strany. Podle památkářů se však těmto budovám krátí čas a pokud budeme s jejich ochranou otálet, hrozí, že o ně přijdeme.
Nová scéna Národního divadla byla v roce 2021 naštěstí prohlášena kulturní památkou. To do jisté míry zaručuje, že výsledky plánované rekonstrukce nedopadnou tak smutně jako například rekonstrukce hotelu Thermal v Karlových Varech. Věříme, že se architektonická kancelář, která připravuje posudek a rozpočet plánované rekonstrukce, bude snažit zachovat co nejvíce z původního interiéru. V případě, že se některé části původního nábytku nepodaří opravit, bude nám velkou ctí vybavit Novou scénu našimi replikami původních křesel T2407.
