Dvě osobnosti, které pozvedly kvalitu československého bydlení

Z pouhé potřeby schovat se před deštěm a zimou se z bydlení stal významný ukazatel kulturní a sociální úrovně – jak jednotlivců, tak společnosti. Na území dnešní České republiky se během dvacátého století podařilo několika designérům zvýšit standard vybavení domácností, a to jak výrobou kvalitního sériového nábytku, tak vedením průmyslových podniků moderním směrem. Mezi vlivné osobnosti, kterým můžeme být dodnes vděční za kvalitní lokální design, patří slavný Jindřich Halabala a méně známý Jan Vaněk.

Halabala a Vaněk do každé kuchyně

Jan Vaněk i Jindřich Halabala přispěli ke změně obecného nákupního uvažování v Československu, v rámci kterého průmyslový nábytek předčil výrobu na zakázku a stal se tím prvním, po čem zákazníci toužili. Oba se také zasloužili o to, že si Češi a Slováci takový nábytek mohli dovolit, protože jejich hlavním poselstvím byla kvalita za dostupnou cenu. 

Jejich jména jsou navíc obě spojená s historií UP závodů, které starší Vaněk založil. Zde se potkali v roce 1922 při Halabalově praxi, ale nijak výrazněji nespolupracovali. Později se minuli, když v roce 1928 do UP závodů nastoupil Jindřich Halabala jako vedoucí pražského obchodu, a Jan Vaněk už zde tři roky nepracoval.

Jan Vaněk – Jaroslav Grunt, ložnice na mezinárodní výstavě dekorativního umění a moderního průmyslu, 1925, Paříž, realizace firma Spojené Uměleckoprůmyslové závody, Brno, zdroj: Jan Vaněk 1091-1962 civilizované bydlení pro každého

Zakladatel UP závodů Jan Vaněk

Jan Valerián Vaněk (1891–1962) se narodil v Třebíči do rodiny majitele prosperující stolařské dílny. Vystudoval průmyslovou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi a poté pracoval v nábytkářských dílnách v Mnichově, Stuttgartu a Heilbronnu. V tomto období se setkal s významnými osobnostmi evropské moderní architektury, což mělo vliv na jeho budoucí působení. V roce 1911 převzal v Třebíči firmu svého otce a přejmenoval ji na Uměleckoprůmyslové dílny. Jednalo se o první tovární výrobu nábytku na našem území.

Architekt Jan Vaněk, zdroj: https://scd.sk/

Spolupráce s věhlasnými architekty

Vaněk navázal spolupráci s řadou předních českých i zahraničních architektů jako Bruno Paul, Jan Kotěra, Rudolf Stockar, Karl Bertschem, Adalbert Niemeyer nebo J. M. Olbrich, kteří pro podnik navrhovali individuální zakázky i průmyslově vyráběný nábytek. Protože se podnik rozšiřoval, v letech 1919–1921 nechal Vaněk vystavět nový provozní komplex podle návrhu Josefa Gočára. Objekt kromě továrny obsahoval kanceláře, výstavní prostory nebo byt majitele.  

Josef Gočár, návrh továrny firmy Uměleckoprůmyslové dílny Jan Vaněk, Třebíč 1919 – 1920, zdroj: Jan Vaněk 1091-1962 civilizované bydlení pro každého

Přesun podniku do Brna

V roce 1921 se firma dostala do finanční nestability. Řešením bylo její spojení s brněnskou firmou Karel Slavíček, umělecké nábytkové a stavební stolařství a později také s dalšími firmami. Vznikl tak podnik Spojené uměleckoprůmyslové závody, později přejmenovaný na Spojené U.P. závody, s centrálou v Brně. 

V Brně Jan Vaněk dál navazoval spolupráce s výraznými architekty a pokračoval v budování podniku, který umožní všem vrstvám v zemi moderní a přitom dostupné bydlení. Za zásadní kvality bytového zařízení považoval užitečnost, funkčnost a hygienickou bezpečnost. Sériový nábytek podle jeho představ měl být z kvalitních materiálů s vysokou variabilitou, aby se dal přizpůsobit povaze bytu nebo domu.

Po odchodu z UP závodů

Roku 1925 byl Jan Vaněk z vedení odvolán Moravskou bankou. Společně s architektem Stanislavem Kučerou a prokuristou Vilémem Hrdličkou založil firmu Standard bytová společnost, která navrhovala nábytek např. pro pražský hotel Avion nebo brněnskou vilu Tugendhat. Ve třicátých letech se přesunul z Brna do Prahy a věnoval se výstavnictví, projektoval veřejné stavby a propagoval moderní způsob bydlení, které si může dovolit každý. Jan Vaněk zemřel 22. srpna 1962 ve věku jedenasedmdesáti let.

Jan Vaněk, návrh komplexu výzkumných ústavů Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze 1938, zdroj: Jan Vaněk 1091-1962 civilizované bydlení pro každého

Jan Vaněk pro Ústředí lidové umělecké výroby a Krásnou jizbu

Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) vzniklo v roce 1948 sdružením několika značek včetně známé Krásné jizby, která fungovala jako vzorková prodejna a zároveň se v ní pořádaly výstavy a kulturní akce. Poté, co ve stejném roce došlo k zestátnění velkých firem a k likvidaci malých dílen a podnikatelů, stal se ÚLUV jedinou záchrannou sítí pro československé řemeslníky. Díky ÚLUV našli tvůrci v oblasti textilu, nábytku, keramiky, oděvu nebo bytových doplňků odbyt v dílnách po celé zemi.

Po celém Československu ÚLUV rozšířilo síť prodejen Krásná jizba. Původně knižní nakladatelství (založeno v roce 1922) se postupně přerodilo v kulturní centrum, kde se pořádaly výstavy současných umělců, a po spojení s ÚLUV se začalo plně soustředit na prodej. Jan Vaněk byl aktivně zapojen do činnosti obou podniků, navrhl pro ně mnoho nábytku od křesel po sektorové knihovny a na čas se stal také ředitelem ÚLUV.

Nejslavnější český designér nábytku Jindřich Halabala

Jindřich Halabala (1903–1978) se řadí k nejznámějším osobnostem, které se zabývaly tvorbou nábytku v meziválečném a poválečném období, a jeho význam sahá daleko za hranice České republiky. Narodil se do stolařské rodiny a v letech 1918–1920 se v rodinné firmě naučil truhlářskému řemeslu. Po škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí nastoupil do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu a studium nábytku a interiéru dokončil v roce 1926.

Jindřich Halabala

Role Jindřicha Halabaly v UP závodech

V roce 1928 se stal vedoucím pražské prodejny UP závodů v Paláci Lucerna a již o dva roky později se přesunul do Brna jako vedoucí ateliéru v centrále společnosti. Do roku 1946 zde zastával různé funkce a jeho role v rozvoji UP závodů byla naprosto zásadní. Jindřich Halabala se stal nejbližším partnerem vrchního ředitele Vladimíra Marečka, odpovídal za výrobu, byl autorem mnoha návrhů nábytku a řešil propagaci. Společným cílem Halabaly a Marečka bylo dosáhnout v sériové výrobě nábytku vysoké kvality výrobků, příznivé ceny a maximální efektivity práce. Díky tomu se Spojené UP závody staly dostupným dodavatelem nábytku nejširším vrstvám obyvatelstva. V padesátých letech byly UP závody znárodněny, ale nábytek „Halabala“ si nadále uchoval vysoký standard kvality a funkce. 

Bytová kultura Československa vyrostla z velké části právě na Halabalově designu, který propojoval funkcionalistické hodnoty se stylem art deco a zručností zdejších truhlářů. Jeho rozpoznatelné a cenově dostupné kusy, které se v UP závodech vyráběly s označením H a E, byly součástí téměř každé domácnosti a dnes reprezentují Českou republiku na designových aukcích po celém světě.

Vývoj a vliv Spojených UP závodů

UP Závody v Bratislavě,  zdroj: Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně

Z estetiky a funkčnosti designu meziválečného období čerpáme dodneška. Vrací se do veřejných i soukromých interiérů, je oceňován odbornou veřejností a designéři opakují jeho postupy. Zatímco těsně po první válce se ještě těšil popularitě hlavně biedermeier a art deco, architekti a teoretici se již začínali ozývat s voláním po změně. Bytová krize navíc vyžadovala řešení v podobě menších bytů a levnějšího vybavení, a tak měl funkční jednoduchý design dveře otevřené.

Ideálem se stal nábytek praktický, funkční, pohodlný, hygienický, skladný a strojově vyráběný. Inspirací byla Vídeň v čele s Adolfem Loosem, německý Bauhaus a Werkbund, Francie s Corbusierovým architektonickým purismem, Holandsko s neoplasticismem skupiny De Stijl i Rusko se sociálními myšlenkami kolektivismu.

UP závody a manifestace moderního designu

Spojené UP závody produkovaly v první polovině dvacátých let, po nástupu Jana Vaňka, převážně historizující nábytek. Jan Vaněk ale řadil k nejnaléhavějším potřebám bydlení požadavek účelného, hygienického interiéru a funkčního zařízení bez dekorací. Prosazoval proto standardizovanou výrobu typových produktů, které by se lišily jen v detailech. Poté, co UP závody zavedly a rozšířily průmyslovou výrobu nábytku, nevratně proměnily podobu československé bytové kultury i veřejných interiérů. 

Zámek brněnské stavitele Stanislava Neděly v Tulešicích, zařízený Spojenými UP závody – salon (1935), zdroj: Jindřich Halabala s Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně

Praktický formát si velmi brzy získal oblibu veřejnosti. Mohla za to snadná a srozumitelná kombinovatelnost, možnost jednoduchých obměn a doplnění, bezproblémová údržba a samozřejmě dostupná cena. Podle Vaňkových předpovědí i přání předehnala produkce typového nábytku výrobu na zakázku.

Zahájení masové výroby sériového nábytku

Po Vaňkově odchodu převzal vedení Spojených UP závodů Vladimír Mareček a postupně se firma posunula k výrobě typového nábytku hladkých tvarů. Sériová výroba byla ve velkém zahájena v roce 1927 zakázkou skříní pro VUT v Brně.

Jindřich Halabala a jeho cit pro reklamu

Jindřich Halabala se stal hlavním návrhářem v roce 1930 a během svého působení spolu s Vladimírem Marečkem posunul jak podobu produktů, tak úroveň jejich propagace. Nábytek představovali zasazený do interiéru včetně doplňků jako byly koberce, lustry, brýle nebo noční prádlo. Postupně přidali další továrny, pily a lesy po republice, podnik se stal méně závislý na dodavatelích a nabídku rozšířil o výrobu parket, dveří a dveřních zárubní. UP závody tak mohly realizovat komplexní bytové zakázky.

Sestavovací skříně a nesmrtelný sedací nábytek

K novinkám, které UP závody přinesly, patřil sestavovací nábytek. Vzorem pro nejstarší řadu skříněk, které se snadno kombinovaly mezi sebou, byly úzká skříňka na soklu a sekretář na nožkách, navržené Janem Vaňkem. Vyráběly se také stoly, pohovky, sedací, doplňkový a kuchyňský nábytek, jehož nejzdařilejším modelem se stala oblíbená kuchyňská kredenc s názvem Universa. Některé ze starších typů, například pohovka Modela či „morrisovské" křeslo s výškově nastavitelným opěradlem, se udržely ve výrobě celá léta.

Sbírka nábytku a lamp od Jana Vaňka a ÚLUV

Dřevěné křeslo z padesátých let od návrháře Jana Vaňka pro Družstevní práce - Krásná Jizba, fotografie Damian Skořepa

Konferenční stolek vyroben designérem Janem Vaňkem v podniku Krásná Jizba ve čtyřicátých letech, fotografie Damian Skořepa 

Stolička od návrháře a designéra Jana Vaňka navržené ve čtyřicátých letech, fotografie Damian Skořepa 

Dřevěné křeslo od návrháře Jana Vaňka ze šedesátých let, fotografie Damian Skořepa  

Dřevěné křeslo z padesátých let od návrháře a designéra Jana Vaňka, které navrhl pro podnik Družstevní práce Krásná jizba, fotografie Damian Skořepa 

Dřevěný stojan na noviny vyrobený v šedesátých letech podnikem ÚLUV