Sochař, malíř, keramik a průmyslový výtvarník Ivan Jakeš se narodil 14. 8. 1935 ve Velkých Karlovicích. Původní profesí byl elektromechanik. Po roční soukromé přípravě Františka Podešvy byl přijat na Státní uměleckoprůmyslovou školu Zdeňka Nejedlého v Uherském Hradišti. Absolvoval ateliér modelování nových hmot a věnoval se i malbě. Jako průmyslový návrhář plastových výrobků působil do roku 1967 v libereckém Plastimatu, jehož tehdejší výrobky jsou dnes ceněny pro vysokou výtvarnou úroveň.
Návrhy Ivana Jakeše v NanovoV Plastimatu, který se věnoval návrhům a výrobě praktických věcí pro domácnost z plastu, navrhl nerealizovanou jídelní soupravu pro Československé aerolinie. Bohužel se do letadel nikdy nedostala, protože aerolinie místo nich zvolily alobalové tácky na jedno použití.
V roce 1967 opustil severní Čechy a vrátil se do rodného kraje. Nastoupil do výtvarného ateliéru národního podniku Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí, kde spolupracoval například s Karlem Volfem, který navrhl mimo jiné lampy do Hotelu Praha.
K prvním pracím Ivana Jakeše patřily návrhy termosek, na kterých spolupracoval ještě s libereckým Plastimatem. Hned první návrhy světel pro n.p. Osvětlovací sklo byly vystaveny v roce 1969 na veletrhu v Brně a oceněny výběrem pro CID (Czechoslovak Industrial Design).
Jeho nejznámější realizací v průmyslovém designu jsou patrně lampy ve tvaru šachových figurek, které můžeme spíš než jako běžný užitkový produkt charakterizovat jako světelnou plastiku. Jejich první návrhy jsou ze září 1970 a do výroby šly v roce 1971. Ve zmenšené verzi pak byly představeny i na veletrhu ve švédskem Göteborgu v roce 1972. Lampy se objevily v mnoha československých filmech. Jednu měl na Hrádečku také Václav Havel.
Jakeš vzpomíná, že tato dvouplášťová skleněná světla se stala v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století velice žádaným produktem. Navrhovala se především pro Švédsko, kde měli lidé rádi teplé světlo. Z toho vycházela také barevná kombinace s oranžovou, žlutou či červenou sklovinou. Jedno takové sklo má pan Jakeš dodnes v kuchyni.
Ze skláren odešel Ivan Jakeš v roce 1976 a od té doby se věnuje své volné tvorbě – malbě, sochám a keramice.
Objevili jsme Vás přes lampy ve tvaru šachových figurek. Co pro Vás tyto figurky znamenaly? Jak jste se dostal k jejich navrhování?
Tyto lampy pro mě neměly žádný speciální význam. Před nedávnou dobou jsem se dozvěděl, že za dobu svého působení v n.p. Osvětlovací sklo jsem vytvořil přes 700 návrhů. Nejednalo se pouze o lampy, ale také například o dekory. K návrhům těchto lamp jsem se dostal velmi jednoduše. Ve své tvorbě jsem měl volnou ruku, takže mě napadlo prostě vyrobit stolní lampu ve tvaru šachové figurky.
Jaké bylo zadání? Pokud nějaké bylo?
My jsme se zadáním moc nepracovali. Pokud si vzpomínám, tak jedna z mála zakázek byla pro Švédsko, tam jsme vyráběli tyto lampy z dvouvrstvého skla především v teplých barvách a odstínech. Důvod byl jednoduchý, ve Švédsku jsou zimní večery velmi dlouhé, což se dost negativně odráží na jejich psychice a proto jsme vyráběli tyto lampy v teplých barvách, které měly trochu zpříjemnit onu temnotu.
Proč se vlastně za minulého režimu vyráběly a navrhovaly nové věci, když se tenkrát stejně nebral ohled na to, co si zákazník myslí a přeje?
Systém byl takový, že jsme nechali vyrobit prototypy a ty jsme pak předváděli nákupčím, kteří si objednávali určitý počet kusů od vybraných návrhů. Přestože systém nefungoval jako dnes, jistým způsobem si trh vybíral, co se vyrábět bude a co nebude.
Věděl někdo, že jste navrhoval tyto lampy? Informace o tvůrcích pro minulý režim nebyly důležité. Stalo se Vám například, že přišel Váš soused nebo příbuzný a pochlubil se Vám, že si koupil lampu od Vás?
V době, kdy jsem jsem tyto lampy navrhoval, tzn. rok 1970, byl autor čistě anonymní. Důležitý byl pouze výrobce, v našem případě n.p. Osvětlovací sklo. Jen výjimečně se jméno autora dostalo do nějakých publikací nebo do užšího povědomí a to bylo v zásadě jenom tím, že výrobek obdržel nějakou cenu jako například CID nebo Dokonalý výrobek. Ale moji sousedi ani známí neměli šanci zjistit, že jsem navrhoval tu či onu lampičku, pokud jsem jim to neřekl.
Ivan Jakeš, závěsné stínidlo, 1969, výrobce: n. p. Osvětlovací sklo, Valašské Meziříčí. (Fotoarchiv Muzea regionu Valašsko)
Jakých věcí ze svojí tvorby si nejvíc vážíte a které zakázky/práce Vás nejvíce bavily?
Bavilo mě pracovat se sklem. To je takový elegantní materiál, se kterým to skoro vždycky vyjde dobře. Mám rád ladné tvary, vždycky mě mučilo, když se musely moje návrhy okrašlovat nějakým dekorem. To se stávalo hlavně na žádost určitých nákupčích, kterým moje návrhy přišly moc chladné a strohé.
Foto: Michaela Karásek Čejková http://www.karasekcejkova.com
